Stejně jako Krteček už ví, co dá práce od lnu až ke kalhotkám přijít, umí i děti z Waldorfské MŠ z čerstvě ostříhaného ovčího rouna sepříst vlnu a utkat z ní třeba kobereček. Pojďte se podívat, jak se to stalo a jak i mnozí rodiče ruku k dílu přiložili.
Cíl projektu:
Cílem projektu je utvořit základní povědomí o tom, kolik lidské práce může stát za běžně dostupnými výrobky, které lze bez námahy koupit v obchodě. Děti zažijí všemi smysly celý proces ručního zpracování vlny od čištění surového ovčího rouna přes jeho praní, barvení, česání až k předení a zpracování vlněné příze do finálního výrobku. Záměrem je vytvořit základy pro odpovědný postoj dítěte k okolnímu světu přes pochopení původu klubka vlny, se kterým denně přicházejí do styku, posílit zvídavost a radost z objevování.
Navrhované činnosti:
Poslech vyprávěných příběhů – děti si během jednotlivých fází projektu vždy vyslechnou příběh o tom, jak ovečky přišly na svět, jak babička objevila, že je možné rouno obarvit, jak dědeček vymyslel kolovrátek…
Pozorování, experiment – na základě vyprávěného příběhu děti budou pozorovat, co se stane, když do lázně s vlnou přidáme cibulové slupky a zahřejeme.
Hudebně pohybové hry – každý blok projektu bude doplněn pásmem písniček, říkanek a tanečků na téma “ovečky”
Kognitivní činnosti – kladení otázek a hledání odpovědí o tom, která zvířata nám dávají vlnu, jak ovečky žijí a co všechno je potřeba udělat, než se děti můžou obléct do teplého vlněného svetru.
Samotné zpracování ovčího rouna – čištění, praní, barvení, česání, předení, tkaní
Společná aktivita s rodiči:
Rodiče jsou zváni zapojit se během kterékoliv fáze projektu. Jejich pomoc je vítaná především při časově nejnáročnější fázi česání vlny, ale mohou se samozřejmě zapojit i během ostatních činností a společně s dětmi si vyzkoušet příst na kolovratu. Při společné práci se tak posílí sociální vazby nejen mezi dětmi, ale i mezi jednotlivými rodiči. Nejsilněji je však posílena vazba rodičů a dětí, které mohou zažít své rodiče při společné činnosti, ne jen u virtuální práce na počítači.
Očekávané kompetence:
Utvoření základu pro trpělivost.
Rozvoj schopnosti záměrně se soustředit.
Rozvoj smyslového vnímání.
Utvoření základní představy o významu hospodářských zvířat pro člověka.
Rozvoj pocitu sounáležitosti s živou i neživou přírodou.
Podnícení zájmu o péči o okolní životní prostředí.
Osvojení elementárních poznatků o procesu zpracování vlny.
Vlastními prožitky, pozorováním, aktivitou získat kladný vztah k lidské práci a uvědomovat si její hodnotu.
Podpora společného tvoření a prožívání, schopnosti spolupracovat.
Rozšíření slovní zásoby.
Rozvoj pohybových dovedností, koordinace, hrubé i jemné motoriky.
Realizace projektu:
V každé ze tří tříd probíhal projekt odděleně, rozdělen do několika etap. Vše začalo tím, že si děti v rámci ranního kruhu poslechly příběh o tom, jak ovečky přišly na svět. Při tom hned mohly zažít ovčí rouno všemi smysly – hned hodnotily, komu rouno voní a komu smrdí, jaká další zvířátka dávají vlnu, komu voní ovce, komu kozy… zároveň se podivovaly, jak je vlna zatím špinavá, proč asi, jak to, že je tak mastná a proč a jak ovečky žijí. Hned na to se pustily do čištění rouna a když bylo zbavené těch největších nečistot, mohly jsme ho namočit a společnými silami vyprat. Při tom děti na kalné vodě viděly, kolik špíny se v rounu skrývá a nadšeně potom porovnávaly, jak je oproti původnímu vyprané rouno bělostné.
Další fází bylo barvení. Děti si opět vyslechly vyprávění o tom, jak babička nevědomky obarvila vlnu cibulovými slupkami. Děti se hned znovu rozpovídaly o svých zkušenostech například s barvením velikonočních vajíček a hádaly, jaká asi bude výsledná barva. S nadšením pak pozorovaly, jak se v lázni z bílého rouna postupně stává barevné.Když bílé i obarvené rouno uschlo, následovala další, na trpělivost nejnáročnější fáze – česání. Právě v tu chvíli jsme nejvíce ocenily pomoc rodičů, kteří se zapojili. Děti, rodiče i paní učitelky rouno společně cupovaly, česaly na kartáčích i bubnové česačce, až bylo nachystáno na předení.
Tehdy pak děti s napětím naslouchaly další části příběhu, kdy nakonec dědeček vymyslel kolovrat. Děti i rodiče si nejdřív mohli vyzkoušet usoukat z rouna nitku pomocí klacíku, a pak si každý s malou dopomocí mohl vyzkoušet příst na kolovratu. Některé děti jen zkoušely nesměle šlapat, některé zkusily zkoordinovat nohy i ruce a upříst alespoň kousek příze. Ke kolovratu s nadšením sedali i rodiče, aby si vyzkoušeli, že udržet rytmus a vše zkoordinovat je opravdu náročné. Nakonec za pomoci nejstarších dětí byla bílá a barevná příze sepředená do jednoho klubíčka.
Každý den děti v ranním kruhu zároveň kromě vyprávění věnovaly čas básničkám, říkankám a tanečkům, které spojovalo právě téma oveček. Zároveň potom před obědem vždy poslouchaly pohádku O třech přadlenách.
Nejstarší děti, které již příští rok půjdou do školy, potom použily klubíčka společně upředené příze na tkaní koberečků, taštiček či batůžků. Tkaní na kolíkovém stávku je jednou z prací předškolních dětí, které si svá díla odnesou domů na závěr školního roku ze Svatojánské slavnosti, a budou tak mít na čas strávený ve školce i na tento společný projekt pěknou vzpomínku.
Ohlasy rodičů:
“….Cupování a česání rouna člověka zklidňuje, vlna zahřeje nejen ruce. Takové aktivity v rámci školky vítám. Náš syn se s přímou prací s ovčí vlnou setkal poprvé. Říkal, že je heboučká a jemná. Malá ovečka, kterou má doma, se po našem společném povídání stala jeho oblíbeným plyšákem, protože ovečky jsou přece hodné a dávají nám vlnu, která hřeje.”
“…..Můj syn se s předením seznámil ve školce a hrdě si domů přinášel klacíky se zpracovanou vlnou. Myslím, že děti obohacuje nejen samotný kontakt s vlnou, ale i to, že si zkusí staré řemeslo, které dnes už běžně nepotkáme. A za to děkuji.”
“……Jsem moc ráda, že měly děti možnost něco takového zažít a podobné aktivity vítám. Je úžasné, že dcera měla možnost vidět, jak vlna vypadá, když se ovce ostříhají a co všechno je třeba s ní udělat, aby vypadala tak, jak si ji můžeme koupit.”
“……..Jsem velmi ráda, že jsem v den předení mohla být přítomna ve třídě. Bylo skutečným zážitkem sledovat , jak děti zaníceně šlapou na kolovrátku a fascinovaně sledují přibývající přízi. Činnost je zcela pohltila a nerady přestávaly, aby ke kolovrátku pustily své kamarády.”
| Počet dětí zapojených v projektu: | 75 dětí – 3 třídy po 25 dětech |
| Počet učitelů zapojených v projektu: | 7 |
| Typy výrobků, jejich využití a fotodokumentace: | Upředená klubíčka vlny byla vetkána do výrobků předškolních dětí – vznikly koberečky, taštičky a batůžky. Malé děti si odnášely své klubíčko upředené na klacíku. Fotodokumentace výrobků výše. |
| Způsob zapojení rodičů: | Praní, čištění a předení rouna. Vše si mohli rodiče spolu s dětmi vyzkoušet, a tak přispět ke společnému dílu. I rodiče, kteří se nemohli v dopoledních hodinách osobně zúčastnit, byli do projektu vtaženi vyprávěním nadšených dětí, které je vodily k ovčí vlně a ukazovaly jim, co se zrovna dnes dělo. |
| Počet zapojených rodičů: | aktivní pomocí 30 rodičů, dalších cca 50 se podílelo obdivným slovem a zájmem při vyzvedávání dětí. |
| Cíl a jeho naplnění: | Cílem projektu bylo podpořit vědomí dětí i rodičů o tom, kolik práce a úsilí stojí za výrobou nějakého vlněného produktu. Zároveň se tímto projektem probouzí zájem dětí o okolní svět, hlavně život oveček. Zda se to podařilo je patrné z ohlasů rodičů – viz výše. |
| Přínosy a negativa: | Projekt přinesl do každé třídy okamžiky zklidnění, společného příjemného prožitku dětí i rodičů. I když se nemohli zúčastnit všichni rodiče, prohloubila se vzájemná spolupráce mezi učitelkami a rodiči, kteří měli možnost nahlédnout do každodenního prožívání dne jejich dítěte v MŠ. |