Příběhy našich sousedů

Příběhy našich sousedů

Již podruhé se naše škola zúčastnila projektu Post Bellum – Příběhy našich sousedů. I tentokrát se jednalo o „sousedy“ ze Žižkova. V letošním roce na projektu pod vedením Mgr. Marcely Šífové pracovaly dvě skupiny žáků, tentokráte shodně ze sedmých tříd. První skupina složená z Elišky Borecké, Elišky Zachovalové, Sáry Zitové a Sofie Šandové měla možnost setkat se s malířkou Věrou Novákovou, která je pozvala k sobě domů a dvě hodiny si vřele s děvčaty povídala i jejím životě.

macek2Druhá skupina čítající dva žáky, Jana Baiera a Sofii Annu Pravcovou, dělala rozhovor s paní Michaelou Vidlákovou o tom, jak náhody jsou v životě důležité a že právě několik po sobě jdoucích náhod zachránilo ji a její rodinu před deportací z Terezína do Osvětimi a přežili tak všichni koncentrační tábor v Terezíně.

Obě skupiny natočily s pamětníky rozhovor, z kterého vytvořily nahrávku, kterou  zpracovaly v Českém rozhlase.

Dne 20/2 se v kině Aero uskutečnilo vyhlášení tohoto projektu, který byl částečně koncipován jako soutěž. I když se naše škola neumístila na prvních třech místech, velice si vážím snahy obou skupin a jsem velmi mile potěšena, jak poctivě a svědomitě se úkolu zhostily.

Práce všechny naše účastníky velmi bavila, což dokládá úryvek ze školního časopisu, kam jedna reprezentantka naší školy ve zmíněném projektu napsala o Příbězích sousedů článek.

Ukázky scénářů a rozhlasových reportáží naleznete na:

http://www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-3/michaela-vidlakova

http://www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-3/vera-novakova

Mgr. Marcela Šífová, ZŠ Jeseniova

Úryvek ze školního časopisu:

V prvním pololetí  jsem se já, Eliška Borecká, Sára Zitová, Eliška Zachovalová, Sofie Šandová ze 7. B a paní učitelka Marcela Šífová zúčastnily projektu Paměti národa—Příběhy našich sousedů.

Jednoho dne po škole jsme šly na návštěvu k paní Věře Novákové(88let), známé malířce, a ptaly se jí na úseky z  jejího života, jak začala malovat, kde žila se svým manželem, také malířem, Pavlem Brázdou, a proč třeba neemigrovali za doby komunismu. Celé její vyprávění jsme nahrávaly na diktafon. Paní Nováková je velice milá, vtipná a dobře jsme si s ní popovídaly. Poté jsme musely během 12 dnů vytvořit scénář s časy z diktafonu, abychom tento scénář mohly nahrát v Českém rozhlase!!! Když jsme do Českého rozhlasu vešly, do obrovské budovy plné lidu, „šrumce“ a blikajích monitorů, všechny čtyři jsme si připadaly jako americké hvězdy. Byl to krásný pocit. Uvnitř nás přivítal pan Dalibor a s ním jsme šly do malého nahrávacího studia. Bylo úžasné, když jsme viděly tolik lidí, jak mluví do mikrofonu a nahrávají. V nahrávacím studiu jsme si sedly na židle a dostaly sluchátka a mikrofony. Každá z nás přečetla svoji část textu ze scénáře. Někdy jsme nahrávku musely opakovat několikrát, nebylo to vůbec jednoduché. Ale pan Dalibor nás chválil. Protože nás to velice zajímalo, poprosily jsme ho, jestli by nás mohl vzít do studia, kde se nahrávají zprávy. Bylo to opravdu super. Jsem strašně ráda, že jsem se do tohoto projektu i s holkami přihlásila. Moc nás to bavilo!!!

Ke konci února proběhne v kině Aero slavnostní zakončení tohoto projektu. Velmi se na to těšíme, protože u této slavnostní příležitosti se sejdou i ostatní žáci ze škol Prahy 3 přihlášení do tohoto projektu, se „svými“ pamětníky a budou jim moci předvést své dílo—jak v Powerpointové prezentaci a v rozhlasové reportáží zpracovali jejich životní příběh. A v neposlední řadě jim žáci budou moci poděkovat za předané příběhy a nevšední zážitek.

Projekt Paměti národů určitě stojí za to. A jistě na to nikdy nezapomenu…..               

Eliška Borecká 7. B